Sdílím tu svých pět nejčastěji používaných promptů, třeba se vám některý z nich bude hodit. Můžete si je upravit pro svoje potřeby, anebo se jimi třeba jen inspirovat do oblastí, ve kterých vám může AI usnadnit život.

TL;DR

V textu sdílím prompty, pomocí kterých využívám AI

  1. na pomoc s učením se cizích jazyků;
  2. pro vylepšování stylu (anglického) odborného textu;
  3. jako asistenta s byrokracií – granty, dotace, zákony…;
  4. jako asistent nad vlastními poznámkami;
  5. na formátování citací

A jako bonus: simulování myšlení žáka.

V minulém týdnu jsme na doktorandském semináři diskutovali nad textem,1 který přemýšlí o různých úrovních používání AI při studiu na vysokých školách. Pro zájemce na něj odkazuji a sdílím z něj jednotlivé úrovně, se kterými autoři pracují.

V následujících tipech se můžete zamýšlet nad tím, na jakých úrovních práce s AI se pohybuji.

Tip #1: pomoc s učením se cizích jazyků

Už pár let se učím španělsky. Ještě nedávno jsem k tomu používal Duolingo, kde jsem dlouhou dobu měl nějakým omylem zdarma verzi pro platící. Jenže v Duolingu nedávno něco opravili a mně začaly skákat reklamy. To – a mé pochybnosti nakolik se pomocí Duolinga ještě posouvám – urychlilo konec mého dlouhého streaku.

Protože je mým cílem v současnosti hlavně být schopen číst akademické texty, zaměřil jsem se na ně. A nechávám AI, aby mi to usnadnila – konkrétně na to používám Gemini od Google, do kterého lze nakopírovat suverénně nejdelší text. Prompt má tři části:

1. Vložím do něj všechna slovíčka z aplikace Anki, která se už učím nebo umím, aby mi je už AI z textu nevytahovala.

2. Dám AI instrukce, jaká chci z textu vytáhnout slova a jak má vypadat výstup.

3. Překopíruji celý španělský text a nechám AI chroupat.

Ve výsledku mi vyplivne všechna důležitá neznámá slova z textu, navíc s kontextem, který mi hodně pomáhá při učení. Nedávno jsem stejným stylem začal číst i španělskou Bibli – funguje to úplně stejně.

Moje úroveň španělštiny je mezi A2 a B1. Níže je slovní zásoba, kterou se aktuálně učím pomocí Anki:

```
<PASTE ANKI>
```

Níže je španělský text, který si chci přečíst. Prosím, analyzuj ho a vyextrahuj **pouze nejdůležitější slovní zásobu**, kterou pravděpodobně **ještě neznám**, na základě seznamu výše. Zaměř se na slova a fráze, které jsou **klíčové pro pochopení hlavního sdělení textu**.

Ignoruj:

- Jakoukoliv slovní zásobu, která je už v mém Anki seznamu.
- Slova, která jsou podobná angličtině nebo češtině, nebo průhledné akademické termíny (např. _epistemología_, _lingüística_, _testimonios_).

Omez výstup na **maximálně 100 položek slovní zásoby**.

Výstup dej ve formátu CSV, jedna položka na řádek. Každý řádek by měl obsahovat:

- španělské slovo nebo frázi
- její český překlad
- krátkou, přirozenou větu ve španělštině, kde je dané slovo použito

Formát výstupu v CSV:

```csv
"španělské slovo nebo fráze", "český překlad", "příkladová věta ve španělštině"
```

Udržuj slovní zásobu na úrovni odpovídající mým znalostem — zahrň mírně náročná slova na podporu učení, ale vyhýbej se příliš pokročilým výrazům, pokud nejsou nezbytné pro pochopení textu.

=== ZAČÁTEK TEXTU ===

...

=== KONEC TEXTU ===

Zkoušel jsem si s AI i španělsky povídat a mít z ní jazykového tutora, ale nějak jsem od toho upustil. Sice se mi doma smějí, že si s AI povídám úplně nejvíc, ale asi mi v tom scházela určitá přirozenost. Pro zajímavost ale prompt pro vytvoření jazykového tutora sdílím také:

Jsi vysoce kvalifikovaný španělsky mluvící jazykový lektor a konverzační partner, určený k tomu, abys mi pomohl zlepšit moje dovednosti ve španělštině. Moje současná úroveň je přibližně B1 a připravuji se na doktorské studijní pobyt v Murcii ve Španělsku, zaměřený na historické myšlení (na základě teorií Petera Seixase) a didaktiku vzdělávání. Tvým úkolem je pomoci mi stát se plynulejším, sebevědomějším a přesnějším v tom, jak se ve španělštině vyjadřuji.

Zde jsou klíčové požadavky na to, jak bych chtěl, abys se mnou pracoval:

1. **Rozvíjej mé vyjadřovací schopnosti:** Povzbuzuj mě, abych mluvil co nejvíce, a pomáhej mi přeformulovávat nebo rozvíjet mé odpovědi. Opravuj mé chyby v gramatice, slovní zásobě nebo stavbě vět jemně a vysvětli, proč jsou opravy potřeba.
   
2. **Systematicky buduj slovní zásobu:** Seznamuj mě s novými slovy a frázemi souvisejícími s mými osobními a akademickými zájmy (např. vzdělávání, historie, didaktika, metodologie výuky). Přirozeně je používej v konverzaci a vyzvi mě, abych je také používal.
   
3. **Prozkoumávej různorodá témata:** Navrhuj rozmanitá témata k rozhovoru (každodenní život, cestování, kultura, vzdělávání, akademický výzkum atd.) a veď diskuze pomocí promyšlených, otevřených otázek, které podněcují hlubší odpovědi.
   
4. **Buď proaktivní a poutavý:** Přijímej iniciativu v rozhovoru, pokládej doplňující otázky a simuluj reálné situace (např. prezentace, diskuze o mém výzkumu, objednávání v restauraci).
   
5. **Přizpůsobuj interakce mým cílům:** Zaměř se na profesionální, akademickou a každodenní španělštinu relevantní pro mé cíle života a studia ve Španělsku. Příležitostně začleňuj akademické výrazy a simuluj akademické diskuse.
   
6. **Struktura a zpětná vazba:** Na konci každého setkání poskytni strukturovanou a konstruktivní zpětnou vazbu, shrň hlavní chyby, novou slovní zásobu nebo výrazy, které jsme probírali, a navrhni oblasti, na které bych se měl zaměřit.

Jakmile budeš připraven, začni tím, že mi položíš otevřenou otázku ve španělštině, abychom rozproudili konverzaci. Například se mě můžeš zeptat na můj akademický výzkum, na moje očekávání ohledně života v Murcii nebo na moji oblíbenou historickou událost.

Protože si rád memoruji slovíčka a pomáhá mi to udržet si je v hlavě, vždy na konci konverzace jsem ještě použil tento prompt, pomocí kterého jsem si vytáhl důležitá slovíčka z rozhovoru s AI, abych si je mohl snadno vložit pro opakování do Anki:

Na základě naší nedávné konverzace vytvoř seznam 15 krátkých frází, kolokací, důležitých slov nebo gramatických struktur ve španělštině, u kterých jsem se buď ptal na význam, použil je nesprávně, nebo je špatně formuloval. U všech podstatných jmen uveď správný určitý člen (el/la/los/las), abych se zároveň učil rod spolu se slovní zásobou. Zaměř se na jazyk, který je relevantní pro můj doktorský studijní pobyt v Murcii ve Španělsku, historické myšlení, vzdělávání a didaktiku. Výstup naformátuj jako CSV text se dvěma sloupci: španělská fráze nebo struktura a její správný český překlad.

Tip #2: vylepšování stylu odborného textu

Má angličtina bohužel zatím není na úrovni, kdy bych vyfikl čitelný akademický text. Jednak mne často nenapadají ta správné výrazy, jako třeba due to, in regard to a podobně, to co napíšu je kostrbaté, nepřirozené a přes oponenty by neprošla.

Kdyby tu nebyla AI, asi by se korekturou potil někdo z blízkého okolí, kdo třeba angličtinu vystudoval. Díky AI je bez práce.

I am writing my academic paper and need your assistance to refine its clarity, tone, and logical coherence. Please help identify weak parts, logical inconsistencies, duplications, or sections that require clarification. I aim to adopt a restrained tone, avoiding claims of being ‘innovative’ or ‘unique,’ and I prefer British spelling (-ize). Keep the style simple, clear and easy to understand.

=== TEXT ===
...

Může vyvstat otázka, nakolik je takovéto používání AI v pořádku. Myslím, že u dalších promptů (konkrétně u čtyřky) se dostanu ještě víc na hranu. S používání AI jako korektora v současné době nemají velká vydavatelství akademických časopisů problém, v některých případech ani není potřeba uvádět, že AI dělala jazykové úpravy. Pokud si nejste jistí, doporučuji se podívat, jestli časopis, ve kterém chcete publikovat, nemá nějakou “AI Policy”, případně kontaktovat editora konkrétního časopisu.

Tip #3: asistent s granty, dotacemi, zákony

Tady vlastně nemám konkrétní prompt. Jen mi přijde užitečné popsat, jak částečně obejít neschopnost AI poskytovat zaručené a věrohodné informace. Už se to velmi zlepšilo, ale stále se nemůžete spolehnout, že když se AI zeptáte na něco faktografického, že si odpovědi nevymyslí.

Abyste se tomu vyhnuli, musíte jí předem dát informace, na základě kterých má odpovídat. Takže pokud chcete, aby vám například odpověděla na nějakou otázku ohledně toho, jak mají fungovat školy, je dobré jí předem dát školský zákon. Pokud vás zajímají informace pro podmínky určité dotace nebo grantu, opět jí musíte předem podstrčit jeho znění.

To bylo částečně limitované tím, že nejpoužívanější ChatGPT umožňoval vkládat přímo jen poměrně krátké texty. Ano, mohli jste nahrát celé soubory, ale s těmi pracoval trochu jinak – neodpovídal na základě nich jako celku, ale vyhledával v nich konkrétní informace, které se týkaly vašeho dotazu. To trochu rozepisuji v dalším tipu.

Tento limit byl odstraněn zveřejněním posledních verzí Gemini, do kterých můžete vložit fakt dlouhý text. Konkrétně jeden milion tokenů, což je několik dlouhých románů. Takže opravdu hodně.

Způsob práce je pak poměrně jednoduchý. V zásadě postupujete stylem dám ti k dispozici text toho a toho a pak tě poprosím o odpověď, odpovídej ale pouze na základě poskytnutých informací.

Tip #4: asistent nad poznámkami

Mám spoustu poznámek. Kdo to tu sleduje déle, ví to už od tohoto staršího článku:

Nebudu tady rozvádět, jak poznámky dělám a jak s nimi pracuji. Delší dobu jsem hledal, jak využít AI, aby mi s nimi pomohla pracovat. Původní záměr byl jít cestou, kdy nad nimi AI vyhledává pomocí tzv. vektorové databáze, najde obsahově nejrelevantnější poznámky mému dotazu a na základě nich mi odpoví.

To celkem funguje, ale je to dost komplexní přístup – musíte mít nějakou vektorovou databázi, do které průběžně poznámky ukládáte a aktualizujete. Některé poznámkové programy to asi budou mít brzo zabudované (možná už mají?), pro mne to ale zatím znamenalo něco takového si dělat sám.

Díky již zmiňované schopnosti Gemini pracovat s obrovskými vloženými texty jsem zkusil jiný přístup. Prostě do něj nakopíruji úplně všechny své poznámky, nebo alespoň jejich část, a je to.

Prompt je dost dlouhý a navíc napojený na skript, který mi všechny poznámky dává dohromady, tak tu na něj uvádím jen odkaz.

Tip #5: formátování citací

Často, když jsem někomu pomáhal s psaním bakalářky nebo diplomky, citace byly problém. Když člověk píše práci v LaTeXu, je to pohoda. Z pro mne nepochopitelných důvodů to dělají akorát matfyzáci. Ostatní skončí u Wordu a tam je udržování konzistentní bibliografie peklo. Trošku pomáhá třeba Zotero, ale já byl nedávno donucen ho používat a šťastný jsem z toho nebyl.

Pokud si chcete zjednodušit život, můžete na formátováni citací použít AI. Dávám příklad, jak to může vypadat – řeknete AI, jaký chcete dodržovat citační úzus, dáte jí příklad a pak nestrukturované informace o zdroji. Já to dělám třeba tak, že zkopíruju relevantní část stránky, kde jsou informace o mém zdroji.

Poskytnu ti informace o svém zdroji. Vygeneruj mi citaci ve formátu APA, která půjde jednoduše kopírovat do Wordu.

Příklad správně naformátované citace:

Domínguez-Castillo, J., Arias-Ferrer, L., Sánchez-Ibáñez, R., Egea-Vivancos, A., García-Crespo, F. J., & Miralles-Martínez, P. (2021). A competence-based test to assess historical thinking in secondary education: Design, application, and validation. Historical Encounters, 8(1), 30–45. https://doi.org/10.52289/hej8.103

Informace o zdroji:

...

Protože si snažím udržovat poznámky z literatury už při četbě a doplňovat k nim informace, abych je snadno mohl citovat, dělám to trošku jinak. Pro kontext odkazuji na svůj starší text, jak si vlastně dělám poznámky:

Protože mám poznámky ve formátu Markdown, potřebuji do něho dostat i informace o zdroji. Funguje to podobně – řeknu AI, jaký chci výsledný formát, dám jí příklad a pak zkopíruji nenaformátované informace o svém zdroji.

Please provide the following book/article reference formatted as YAML frontmatter with key names compatible with biblatex. Only include the essential information.

Example of properly formatted metadata:

```md
---
author: Domínguez-Castillo, J. and Arias-Ferrer, L. and Sánchez-Ibáñez, R. and Egea-Vivancos, A. and García-Crespo, F. J. and Miralles-Martínez, P. 
year: 2021
title: "A competence-based test to assess historical thinking in secondary education: Design, application, and validation"
journal: Historical Encounters
volume: 8
number: 1
pages: 30-45
doi: 10.52289/hej8.103
---
```

=== DATA ===
...

BONUS: Simulace přemýšlení žáka

Před pár dny jsem narazil na čerstvou studii, která se zabývá tím, jestli by nešlo používat AI jako simulaci studenta, konkrétně v tzv. metodě think-aloud. Ta je v zásadě jednoduchá – necháte žáka řešit nějaký úkol a při tom ho požádáte, aby nahlas říkal, co se mu honí hlavou. Hodně zjednodušeně se tím dá ověřit, jestli při řešení využívá opravdu myšlenkové operace, které má. Protože z výsledné odpovědi to často nejde – rozlišit jestli odpověděl na základě myšlení, svých předchozích znalostí, nebo to třeba jen uhádl. Z myšlení nahlas ano.

S touto metodou je problém, že je časově a lidsky náročná – musíte sehnat žáky, nahrát si je, přepsat rozhovory, neztratit se ve zmatených myšlenkových pochodech… Navíc žáci nejsou schopni vyslovit vše – něco považují za nepodstatné, tak to zamlčí, něco vymyslí moc rychle a ani se to do myšlenek nedostane. Hlavní teze studie2, která vyšla před pár dny, je, že by mohlo být možné tyto problémy vyřešit pomocí AI – použít ji jako simulovaného studenta, který by nahlas přemýšlel nad zadaným úkolem.

Je to samozřejmě trochu složitější a nemůžete od AI bez dalších úprav čekat, že by přemýšlela jako žáci, nebo se tomu věrohodně přiblížila. Přece jen je to nějaký výpočetní model založený na statistice, ne náhodné myšlenkové pochody puberťáka. Ale i přesto si myslím, že může být zajímavé zkusit nahlédnout do toho, jak si představuje AI myšlení žáků nad různými úkoly. Nebo pomocí toho vyladit první nástřel nějakého zadání. Například takto:

Jsi 15letý žák s dyslexií, slabými znalostmi dějepisu a slabší schopností vyjadřování. Tvoje odpovědi musí být jednoduché, s chybami ve formulaci, pomalé, často váháš ("ehm", "já nevim", "asi"), mícháš fakta dohromady. Používej neúplné věty a časté nejistoty. Nedokazuj nic logicky, jen říkej, co tě napadne. Nikdy neodpovídej jako dospělý nebo jako chytrý žák.

Jsi 10letá žákyně. Hodně se učíš a dost si pamatuješ, ale moc si nevěříš ve vlastním přemýšlení. Bojíš se udělat chybu, takže často přemýšlíš opatrně, váháš, občas si něco tiše opakuješ nebo si nejsi jistá ("možná...", "já myslím, že...", "nevim jestli je to dobře..."). Přemýšlej nahlas nad řešením úkolu. Mluv jednoduše, dětsky, bez složité logiky. Nevysvětluj nic navíc, jen říkej, co tě napadá, jak to napadá. Odpovědi musí být spíš popis myšlenek než hotové řešení. Nebuď sebevědomá ani příliš jistá v tom, co říkáš.

Jsi 7letý žák s lehkou poruchou autistického spektra. Přemýšlíš nahlas nad řešením úkolu. Tvoje řeč je jednoduchá, někdy se zasekneš na detailech, někdy opakuješ slova nebo věty. Můžeš mluvit trochu roztěkaně nebo soustředěně na jednu věc. Používej krátké věty, občas nedokonči myšlenku, nebo přejdi na jinou bez vysvětlení. Nevysvětluj nic navíc, jen říkej to, co tě napadá, tak jak tě to napadá. Nehraj si na dospělého ani na chytrého žáka. Odpovědi musí působit dětsky, upřímně a trochu neorganizovaně.

Líbil se vám článek a chcete nás podpořit? Za předplatné se trochu stydím, protože nemám pocit, že bych mohl být tak užitečný a za ty peníze stát. Úplně největší radost mi udělá, když text budete sdílet dál:

Share

🌀 Co se stalo: doktorát, Brána a spousta otázek

Minulý rok byl pro mne zlomový – už od zimy jsem si pohrával s myšlenkou, jestli si nedat na nějaký čas pauzu od učení, a zkusit něco jiného. Načítal jsem v té době různé studie, jak se provádí empirický výzkum ve vzdělávání, konkrétně v didaktice dějepisu, a táhlo mne to tímto směrem. Jířa se mi smála, že už ani nic jiného než odborné články a studie nečtu.

Zároveň to byl dobrý čas v tom, že jsem dotahoval jako třídní své deváťáky ke konci základní školy, takže by to byl odchod ve vhodnou chvíli. Kromě toho byla důvodů samozřejmě celá řada – některé z nich jsou spíše na osobní popovídání si, samotné učitelské vyčerpání ze žáků hrálo jen malou roli. Do toho se promítlo i má nejistota, jaký je vlastně smysl křesťanského školství, a jestli nedělá v řadě případů spíše medvědí službu. To nakonec mohlo být trošku poznat i z tónu některých starších článků zde na blogu.

📚 Proč zrovna výzkum a zrovna dějepis?

Asi to bylo od přečtení knihy Adama Granta Ještě to promysli1, kdy se mi ještě více zalíbilo hlouběji zkoumat, z čeho pramení, to co si myslím, že vím. A v oblasti výuky a školství jsem zjišťoval, že je to všechno dost postavené na vodě – spousta protichůdných názorů, které ale nejsou ničím podložené, než jen omezenou zkušeností jedince.

Diktátová odbočka

Dám příklad z nedávné doby – na učitelském knižním klubu, kde teď čteme Co funguje ve třídě?2, jsme se dostali na téma diktátů. Zažili jste je asi sami, pokud nejste odchovanci nějakého alternativního školství. Učitel diktuje, žáci zapisují, a pak se hodnotí, kdo v textu nasekal kolik pravopisných chyb. Na knižním klubu se otevřela polemika, nakolik je diktát efektivní nástroj – kvůli jakým cílům ho vlastně používáme, a nakolik je v dosahování těchto cílů účinný. Padaly myšlenky, že kromě upevnění pravopisu je fajn i na trénování koncentrace, schopnosti zapisovat, co slyším a podobně.

Já jsem spíše toho názoru, že je diktát ztráta času, protože při něm žáci věnují málo času přemýšlení nad tím, co by diktát měl rozvíjet. Ale jak můj postoj, tak postoje zastánců diktátů jsou čistě subjektivní a vycházející spíše z nějaké širší filozofie, jak by mělo vzdělávání vypadat, případně z tradice, než z tvrdých podložených dat. Protože ty nejsou. Minimálně v českém prostředí. Možná někde v zahraničí, ale tam často náš klasický diktát ani neznají.

Fascinovaně jsem tedy začal číst to, co by hodně lidí přeskakovalo – metodologické části studií, tedy jakými metodami vědci zkoumali určitý jev, jak spolehlivé závěry z toho mohou vyvozovat a jaké mají jejich zvolené postupy limity.

To, že jsem skončil zrovna u didaktiky dějepisu, je spíš věc kontaktů, než že by mne zrovna dějepis tolik zajímal. V minulých létech jsem byl zapojen v projektu Dějepis+, ze kterého jsem mimo jiné měl spojení s řadou dějepisářů i akademiků, a tak jsem jednak nejlépe věděl, co oborem rezonuje, a také bylo nejjednodušší se do debaty zapojit.

🧠 Doktorský projekt se rozjel…

A tak jsem si vymyslel doktorský projekt. Skloubilo se v něm to, nad čím jsem jednak delší dobu přemýšlel díky Dějepisu+ – jak lépe učit a ověřovat historické myšlení žáků, tedy to, jestli dovedou nad minulostí přemýšlet jako historici. Pro lepší představu, co takové historické myšlení obnáší, přikládám schéma ze zmíněného projektu.

Druhá motivace byla fascinace přemýšlením. To se se mnou táhne už delší dobu. Stárnoucí mládežníci mé generace si možná vzpomenou, že když jsme jezdívali na různé pobyty, rád jsem jim dával logické hádanky. Už v té době mne bavilo sledovat, jak si lámou hlavu, pouští se do slepých uliček, a nakonec se něco správně spojí a oni dojdou k řešení.

Ve svém doktorském výzkumu to obojí spojuju – navrhuji testové úlohy, které by měly ověřovat do jaké míry jsou žáci schopni aplikovat znalosti a dovednosti, podle jakých pravidel historie vzniká a funguje. A ověřuji, jestli jsou úlohy funkční tak, že si u nich žáky nahrávám, jak nad nimi nahlas přemýšlí, a tyto jejich myšlenky pak analyzuji.

💬 …a blog oněměl

Smutný důsledek mého příklonu k empirické vědě a odchod z každodenní reality školních tříd je i to, že jsme se na tomto blogu delší dobu odmlčeli. Důvodů je víc – asi hlavní pro mne je, že bez inspirace ze školy není moc o čem psát. A jak mi Jířa trošku vyčítá, protože při tom jsme si vždycky dobře popovídali, ani moc motivace natáčet podcast.

Hlubší problém za tím jsem nakousl výše – hledám způsob, jak se vyjadřovat a mluvit o oblastech, ve kterých je spousta mých postojů a názorů spíše odrazem osobní zkušenosti a nějakého širšího pohledu na svět, než tvrdým faktem, za který bych se mohl postavit a říct, takhle to je.

Při tom, jak jsou věci ve výchově a školství komplexní a každý z nás může mít diametrálně odlišná východiska, propadám skepsi, nakolik je možné vést diskuzi z blogu tak, aby vedla k nějakému hlubšímu vzájemnému porozumění. Strašně by mi vyhovovalo ohánět se tvrdými „vědeckými“ daty. Ale má to dva problémy – jednak často zkrátka nejsou. Ale pokud už jsou, z principu toho, jak vznikají a co říkají, je ošemetné z nich dělat závěry pro život. Dám příklad.

Jeden z experimentů, který lidé kolem mne rádi používají pro kritiku blahobytu a toho, když v něm děti vyrůstají, je Calhounův myší experiment. Hodně zjednodušeně – John B. Calhoun zavřel myši do ideálního prostředí, ve kterém jim nic nescházelo. A zjistil, že myši po čase začnou blbnout, až se jejich společnost úplně rozpadne. A proto, milé děti, žít v dostatku je nebezpečné.

Jenže. Takové závěry z toho dělat nejde, a Calhoun sám je v tom částečně nevinně – podobné zjednodušené závěry z toho udělala až popularizace výzkumu, která ho dost zkreslila. Koho zajímá podrobná kritika a proč to takto přenášet nejde, toho odkážu na Ramsden a Adams (2009).3 Zde jen velmi zjednodušeně shrnu – kromě toho, že se myši začaly požírat až 25. pokusu a předtím to nefungovalo: myši nejsou lidi, a pokud jim přisuzujeme stejné motivace a cíle, nebude to fungovat.

Když to shrnu: fascinuje mne věda, fascinují mne empirické poznatky, fascinuje mne poznávat, jak věci fungují, ale zároveň jsem velmi opatrný v tom, dělat z nich závěry a ještě druhým říkat, že by se podle nich měli řídit. V každé své práci správný vědec dodá, že jeho zjištění mají spoustu limitů a je potřeba problém hlouběji prozkoumat.

✍️ 🌍 Co dál?

Máš, Judo, smůlu. Když tu nebudou žádné rychlé užitečné rady, to už to tu číst nebudeme. Pochopím to. Zároveň chápu, že ne každého, kdo začal tento blog sledovat s původním obsahem, bude zajímat povídání o tom, jak dělám doktorát. Takže budu psát tyto osobní zkušenosti v samostatné sekci, kterou – pokud vás nezajímá – si můžete odhlásit a chodit vám nebude.

Mimo to snad jednou za čas vznikne nějaký podcast. Alespoň Jířa by si to přála. A já možná ze svého studování přihodím tu a tam recenzi nějaké tematické studie ohledně vzdělávání, výchovy nebo nenásilí, která mne zaujme. S tím, že se asi budu zaměřovat víc na popis, jak v ní vědci došli k závěrům, ke kterým došli – a jaké to má limity a v čem musíme být opatrní. Už delší dobu mám rozepsanou recenzi o jednom českém výzkumu, který zkoumal fyzické tresty na školách. Tak se snad někdy dostanu k tomu to doklepat.

Co trošku doufám, že by mohlo náš Substack oživit, je plánovaný výjezd do Španělska. V rámci doktorského studia musím vyjet na nějakou zahraniční stáž, a protože máme Španělsko rádi a nechci rodinu nechávat doma samotnou, chystáme se tam na půl roku přestěhovat. Je to ještě dost na vodě, protože chystám tzv. cotutelle – dělat současně doktorát jak v Praze, tak ve Španělsku. A k tomu mne nejdřív musí přijmout na univerzitu v Murcii. Pokud to všechno vyjde, chystáme se o našich zkušenostech sdílet.

Budu určitě rád i za zpětnou vazbu, co by vás zajímalo a mělo pro vás smysl číst. Každodenní realita, témata výzkumu, nebo spíš myšlenkové tápání?