Píšu tento text se dvěma ambicemi v hlavě - jednak se pokusím stručně vysvětlit, co to je studovat doktorát v tzv. cotutelle. Abych mohl všem dalším lidem, co budou nechápavě kroutit hlavou, říct: “Hele, zkus si přečíst tohle, tam jsem to vysvětloval.” Druhý cíl je shrnout, jak celý proces uzavírání tohoto speciálního typu studia probíhal - jednak pro mne osobně, abych se jednou mohl podívat, co to všechno obnášelo, ale i pro další doktorandy, kteří by nad tím uvažovali.
Co je to cotutelle
V obvyklém doktorském studiu, alespoň v oborech příbuzných mému (tedy humanitní a společenské vědy), to funguje tak, že jste zapsaní na jedné univerzitě, máte jednoho školitele a co se týče zahraničí, jen povinnost vyrazit někam na studijní pobyt. Což často znamená (alespoň u historiků), být přes léto někde v zahraniční knihovně a tím si povinnost odškrtnout. Čest výjimkám, ale uznávám, že někdy zahraniční pobyt nemusí být fakt jednoduché skloubit s prací, rodinou a dalšími povinnostmi.
Pro odvážlivce jsou ale možnosti bohatší. Jedním ze způsobů, jak udělat své studium opravdu mezinárodní, je právě cotutelle - neboli dvojí vedení doktorské práce. Teoreticky to funguje jednoduše - nepřihlásíte se na jednu univerzitu, ale rovnou na dvě. Univerzity pak mezi sebou uzavřou smlouvu, kde se dohodnou na detailech, jak bude společné studium probíhat. Výhod je řada:
platíte studium jen na jedné univerzitě, což pro nás v praxi znamená, že se nám díky nulovým poplatkům v ČR zruší poplatky v zahraničí;
píšete jen jednu dizertaci a děláte jen jednu obhajobu;
na obou univerzitách jste plnohodnotný student se všemi výhodami, které to přináší;
a v neposlední řadě můžete machrovat a často oprávněně, protože doktorát je z velké míry o kontaktech a těch díky tomu získáte dvojnásobně.
Zároveň platí, že na obou univerzitách musíte splnit všechny ostatní povinnosti jako běžný student - obvykle tedy se účastnit nějakých seminářů, vykázat nějakou publikační činnost, jezdit na konference a tak podobně.
Dotud teorie. V praxi se připravte na dlouhý byrokratický proces a tisíc překážek.
A teď jak to vypadalo u mne
Minulý týden jsem podepsal - konečně! po roce a půl dojednávání - smlouvu, čímž už je mé dvojí studium oficiální. Tedy bude, až všech těch osm kopií podepíše asi dalších osm lidí: od školitelů, přes vedoucí oborových rad až po vedení univerzit.
Zkusím dát dohromady časovou osu, jak to všechno probíhalo. Od úplného začátku.
říjen 2024 - začínám studovat doktorát na tehdejším Ústavu českých dějin (dnes Ústav historie) na pražské Filozofické fakultě.
29. října 2024 - začínám řešit zahraniční stáž. Protože vím, že chci do Španělska a ideálně na delší dobu s celou rodinou, píšu španělské asociaci didaktiků dějepisu AUPDCS dotaz, jestli by mne mohli nasměrovat na nějakou vhodnou univerzitu.
4.-10. listopadu 2024 - dopisuji s AUPDCS a upřesňuji detaily. Docela jsem si vymýšlel: chtěl jsem španělsky mluvící region, ideálně s dobrým spojením z Čech, kde by zároveň dělali něco alespoň trochu podobného. Jinak jsem moc neměl představu. Dostávám od AUPDCS dva tipy a kontakty: Valladolid a Murcii. Obě si musím hledat na mapě, protože jsem jen matně tušil, že taková místa existují.
14. listopadu 2024 - píšu do Valladolidu i do Murcie a zkouším, co z toho kápne. Z prvního místa jsem nedostal odpověď dodnes, z Murcie odpověděl Alejandro Egea ještě stejný večer, že by to bylo fajn a že se domluvíme.
16.-21. listopadu 2024 - pinkáme si maily s Alejandrem, upřesňujeme detaily. Alejandro nabízí dvě varianty - klasickou stáž a nebo právě cotutelle, vzhledem k tomu, že chci ve Španělsku i s rodinou pobýt delší čas.
21.-27. listopadu 2024 - hledám si, co to vlastně ta cotutelle je. Vyjadřuji se, že by mne cotutelle lákala - jen to znamená, že musím počkat do dalšího roku, abych se oficiálně přihlásil k doktorskému studiu v Murcii. Zároveň začínám zjišťovat na české straně, jestli by to šlo. Nikdo není proti, tak se rozhoduji, že to zkusím.
únor 2025 - pinkám si maily se studijním v Murcii, abych si upřesnil jejich požadavky k přijetí do doktorského studia. Ověřuji, že mi uznají magisterský diplom z ČR a že tam nebude nějaký jiný zádrhel. Všechno vypadá nadějně. Připravuji potřebné dokumenty a čekám, až se otevře přihlašování.
duben 2025 - zjišťuji, jestli by mi nějaký fond mobility nemohl pokrýt část nákladů. Bez úspěchu - jsem v Praze jenom dálkový student a většina relevantních programů se na mne nevztahuje.
červen-červenec 2025 - podávám přihlášku k doktorskému studiu v Murcii. Ještě ten den mi přihlášku zamítají - neuznávají český magisterský diplom, protože na něm není napsáno “EQF 7”. Vážně. Je to nějaká evropská stupnice, české studium je podle ní naprosto vyhovující. Jen to na diplomu od PedF UK není. Pinkám si se španělským i českým studijním, jak situaci řešit. České studijní je ochotnější, získávám lejstro potvrzující, že můj diplom je opravdu na úrovni EQF 7. Podávám přihlášku znovu, tentokrát už mne nevyhazují.
konec září 2025 - jsem oficiálně přijatý ke studiu v Murcii! Alejandro (a jeho manželka Laura) se stávají mými španělskými školiteli. Rozjíždím byrokratické kolečko cotutelle - na obou univerzitách píšu pověřeným pracovnicím, které tuto agendu vyřizují. Obě strany slibují, že se zkontaktují a že na dohodě začnou pracovat. Zároveň řeším další administrativu - mého českého školitele z nějakého důvodu potřebují evidovat i ve Španěsku. Jestli máte rádi zbytečné papírování, Španělsko je dobrý tip.
podzim 2025 - plánujeme přesun do Španělska, hledáme bydlení, řešíme NIE a administrativu okolo. Jířa obepisuje školky. Přesunout se s celou rodinou je velká legrace.
prosinec 2025 - ťukám na české i španělské straně, v jakém stavu je smlouva. Zároveň se ujišťuji, že nebude problém pobyt ve Španělsku před formálním uzavřením cotutelle. Smlouvu ještě nemají, na otázku, jestli pobyt před smlouvou nebude problém, mi nikdo neodpovídá.
leden 2026 - stěhujeme se do Španělska a zahajujeme půlroční pobyt.
duben 2026 - znovu kontaktuji českou i španělskou koordinátorku a zjišťuji stav. Smlouva už je hotová na české straně, vrhli se na ni v Murcii.
květen 2026 - přichází nějaká před-finální podoba dohody a tisíc španělských dodatků ke smlouvě. Moji španělští školitelé se nadšeně vrhají na podepisování, aby se všechno stihlo před naším návratem do Čech. Z Prahy mírní nadšení - prý to ještě nezkontrolovalo právní oddělení a pár věcí se tam musí opravit. Mimochodem dostávám od španělské koordinátorky trochu vynadáno, jaktože jsem ve Španěsku ještě před uzavřením smlouvy. Vůbec jsem se na to v prosinci neptal, že…
červen 2026 - dotahují se detaily, třeba jestli je můj český školitel muž nebo žena a jestli má dostatečné vzdělání. Má. Pak asi všichni úředníci odjíždí na prázdniny, komunikace utichá. My se vracíme zpátky do Nové Paky.
červenec 2026 - finální verze schválena, jde se podpisovat. Španělům by stačil elektronický podpis, v Česku vyžadují hezky “wet signature”. Takže se jde podepisovat pěkně na vytištěných osm kopií, nejdříve čtyři lidi na české straně. Mí španělští školitelé mezitím odjeli na výzkumný pobyt do Kanady, takže podepisovat nemůžou.
srpen 2026 - zjišťuji, kdy se mám dostavit k podpisu a zbytek už máte nahoře na fotce.
Takže to trvalo 21 měsíců a 21 dní od prvního kontaktování Španělska, 21 měsíců od prvního návrhu Alejandra studovat cotutelle, 20 měsíců od potvrzení na obou univerzitách, že je to teoreticky možné a 10 měsíců od přijetí v Murcii. Kdybych věděl, že to bude takový proces a že tím zaměstnám takovou řadu lidí, možná bych si to na začátku rozmyslel.
Každopádně už jen díky možnosti být v Murcii plnohodnotný student to stálo za to - nemusel jsem si pracně vymýšlet program, ale měl jasné předměty, které mohu plnit, dostal jsem se na zajímavé semináře, zažil jsem magisterské předměty zaměřené přímo na didaktiku dějepisu. Navíc jsem mezitím zjistil, že Murcie, kterou jsem do té doby neznal, je jedním z tahounů mezinárodní didaktiky dějepisu.
Jestli to čte nějaký začínají doktorand, který nad tím přemýšlí - možná mu visí v hlavě otázka, jestli to tedy stojí za to a jestli do toho jít. Za mne ano - zvlášť když člověk narazí na někoho ochotného na druhé straně, komu nevadí do toho vrazit svůj čas a energii. U mne to byl Alejandro a Laura, bez nich by to asi nestálo za to.
Teď už mi zbývá jen to česko-španělské studium doklepat do konce, ale o tom, co mi zbývá, zase někdy jindy.