5+1 důvod proti trestání špatnou známkou

Stručné shrnutí argumentů proti nápadu dávat špatné známky jako trest za špatné chování, abych se měl na co odkázat, až to zas někoho uvidím dělat.

Známkovat číslem a sumativně¹ je samo o sobě dost pochybná praktika. Možná bych se místo tohoto kraťasu měl pustit do obsáhlejšího textu o smysluplném hodnocení, nebo lépe zpětné vazbě. Nicméně míchání známek a kázeňských opatření mne děsí natolik, že důvody, proč je to úplně blbě, musím shrnout. Kdybych použil slova R. Čapka, jde totiž doslova o černou pedagogiku.

Proč známkami žáky netrestat?

1. Známka pak už úplně ztrácí výpovědní hodnotu o dovednostech a schopnostech žáka. Ne že by kdy nějakou měla. Výzkumy² prokazují, že nic jako objektivní hodnocení ve školách neexistuje. I u předmětů jako je matematika záleží na tisíci faktorech, jako je nálada učitele, vztah k žákovi, forma testování apod.

2. Špatná známka nijak neřeší podstatu nežádoucího chování. Pokud mi žák vykřikuje v hodině, píchá propiskou do spolužáka, nebo spí s hlavou na lavici, asi mu špatnou známkou úplně nepomůžu k lepšímu chování. Namísto toho je potřeba odhalit příčinu a nenaplněnou potřebu, kterou si žák svým chováním řeší.

3. Odskáčou to hlavně kluci. Jak říkají odborníci, kluci a holky mají jiné „sociálně-emoční charakteristiky“. Zkrátka pokud se na žáky díváte pohledem soudružky učitelky, kluci budou vždycky víc „zlobit“.³

4. Učitel přehazuje problém na rodiče. Špatná známka v podstatě říká rodiči „něco s tím dítětem koukejte udělat“. A to je tak všechno. Neřekne jim, v čem je problém, neřekne, jak ho řešit. A tak ho rodiče často ani nemají šanci vyřešit.

5. V žácích vyvolává známka pocit akademického neúspěchu. Pokud dostávám špatné známky z češtiny, prostě mi čeština nejde. To je závěr, ke kterému žáci snadno dojdou. Co na tom, že známky za chování nijak nesouvisí s tím, jestli umím napsat souvislý text, pochopit myšlenku článku nebo poznat argumentační faul. Žáky to pak odrazuje od dalšího vzdělávání. Pokud člověk uvěří, že mu něco nejde a v něčem není dobrý, asi se mu nebude chtít moc pokračovat. A to je škoda – jak z ekonomického hlediska, tak z lidského.

A hlavně – ten podstatný důvod:

Tresty nefungují

Pokud nežádoucí jednání dítěte potrestáme, nejspíše dosáhneme krátkodobého účinku, ale:⁴

1. Narušujeme tím svůj vztah s dítětem. Už je to pak vždycky já vs on. Kdo má více síly a moci, vyhraje.

2. V žákovi narůstá odpor, vzdor a touha po odvetě. Rozhodně ne láska k předmětu a k poznání.

3. Nijak to nezlepší naši výuku. Nežádoucí chování je svým způsobem zpětná vazba – nepříjemná, ale upřímná.

Uznávám, že to byl článek plný toho, co nedělat a málo rad k tomu, jak naopak na to. Příště se polepším, slibuju 😉

1. K vysvětlení pojmů sumativní a formativní hodnocení viz tento článek. Ve stručnosti: formativní = dávám zpětnou vazbu, aby žák věděl, v čem je potřeba se zlepšit; sumativní = hodnotím výkon bez informace, co udělat pro zlepšení.

2. MÜNICH a PROTIVÍNSKÝ, Rozdíly v přísnosti známkování žáků a dopady na vzdělanostní aspirace, 2022, s. 6 a s. 19. Dostupné on-line.

3. MÜNICH a PROTIVÍNSKÝ, s. 1.

4. Rozebírat nevhodnost trestů ve školách je opět nad rámec tohoto článku. Pro zájemce odkazuji na mého oblíbeného GORDON, Škola bez poražených, 2015; nebo ROSENBERG, Nenásilná komunikace: řeč života, 2008.