Moje čtecí a poznámkové zvyky (v roce 2023)
Není to úplně téma tohoto blogu, ale protože se řada lidí ptá – tu máte článek o tom, jak čtu a jak si z toho dělám poznámky.
Docela dlouho jsem přemýšlel, jak tento článek pojmout. Nechtěl jsem psát o nějakém uceleném poznámkovacím systému,1 protože ten můj je stále v procesu – je dost možné, že za rok bude vypadat jinak. Nakonec jsem se rozhodl, že na vás zkrátka vysypu všechny možné zvyky, které mi pomáhají číst co nejlépe a odnášet si z toho co nejvíce. Moc tedy ani neargumentuji, proč mi zpětně přijde líto, že už jsem si poznámky nepsal deset let zpátky – o tom vás musí přesvědčit jiní.2
Proč zrovna zvyky? Docházím k tomu, že sebelepší systém zůstává nefunkční, dokud se nestane pevnou součástí toho, co v životě pravidelně děláme. A to platí od drobností, jako jsou například věci spojené s úklidem, až po duchovní záležitosti prorůstající celou naši osobnost.3
Pojmy
V textu se objevují dva pojmy, které občas zaměňuji, ale bylo by fajn je rozlišovat: výpisky a poznámky.
VÝPISKY (Literature Notes) = poznámky získané z knih, článků a dalších zdrojů, které shrnují myšlenky autora.
POZNÁMKY (Permanent Notes) = už zpracované myšlenky z více zdrojů.Zavádění nových zvyků sice není nejjednodušší věc, ale je to alespoň něco konkrétního, o co se lze opřít.4 Když si jen přečtete filosofické pojednání o tom, proč je dobré si psát poznámky, možná vás to přesvědčí o nutnosti si je psát, ale už vám to moc nepomůže s tím, co konkrétně začít dělat.
U nových zvyků trvá dlouho, než se jejich efekt projeví a stejně tak dlouho trvá jejich upevnění – neurovědci mluví o tom, že se změny musí dít „želvím tempem“,5 aby byly trvalé. Pokud vás po přečtení tohoto článku, případně po zhlédnutí pár videí na téma poznámky popadne touha všechno takhle začít dělat, doporučuji zvolnit a vybrat si jen jeden dva zvyky, které vám pomohou to, co čtete, využívat účelněji.
📖 Zvyky při čtení
TL;DR
1. Čtu tak, aby pro mne bylo jednoduché dělat si výpisky.
2. Rozlišuji, co říká autor knihy a co si k tomu dodávám.
3. Výpisky vpisuji heslovitě, co nejstručněji.
4. Kladu si (fundamentální) otázky: „Co si autor myslí a proč?“
5. Vykřičníkem si co nejstřídměji vyznačuji citace.
6. Parafrázuji vlastními slovy, a to i doslovné citace.
7. Co mne napadne, to si poznamenám – včetně odkazů na jiné autory.
8. Nepřemýšlím nad formou ani nad svými pravidly, aby mne nebrzdily.
9. Nelituji času, který trávím psaním výpisků.1. Čtu tak, aby pro mne bylo jednoduché dělat si výpisky.
Při čtení papírové knihy držím tužku a čmárám do ní6 glosuji po stranách. Pokud nemůžu čmárat glosovat, mám po ruce lepíky. Pokud čtu v Kindlu nebo na iPadu, dělám si poznámkové výpisky rovnou do aplikace, ve které jsem. Pokud aplikace poznámky neumožňuje nebo je jejich psaní moc zdlouhavé, najdu si jinou. Bariéra pro napsání si výpisku musí být pro mne co nejnižší, abych neváhal, jestli se do jejího psaní pustit nebo ne.
🛠️ Váháte, jestli se do výpisků pouštět?
Pokud váháte, jestli má pro vás smysl si výpisky psát, ale nechce se vám pouštět do další četby, na kterou odkazuji, můžete zkusit toto cvičení:
1. Pusťte se do čtení jakékoliv knížky, kterou nečtete jen pro relax.
2. Dělejte si čárku na kus papíru vždy, když si řeknete něco jako „Hm, to by se hodilo si pamatovat…“, „To je dobrý argument!“, „Perfektně vyjádřeno!“ a tak podobně.
3. Po dočtení sečtěte počet čárek.
Vyhodnocení:
0 čárek – gratuluji, právě jste přečetli naprosto neužitečnou knihu a ztratili spoustu času
> 1 čárek – předpokládejme, že podle Paretova pravidla by stálo za to zapamatovat si jen každou pátou informaci ze všech, které se schovávají pod vašimi čárkami. Dokážete si vzpomenout alespoň na 20 % z nich? Dokážete to po týdnu?
Pokud ano, jste výjimka a možná opravdu výpisky nepotřebujete. Pokud si vzpomenout nedokážete, možná byste psaní výpisků přece jen měli zvážit. Možná vám zůstal z knihy mlhavý dojem, stačí vám to?2. Rozlišuji, co říká autor knihy a co si k tomu dodávám.
Moje výpisky obvykle vypadají takto: „P. říká, že…“, „H. tvrdí, že…“. Když se k poznámce po čase vrátím, potřebuji vědět, co jsem si zapsal na základě myšlenek autora a co už jsou myšlenky moje. Proč je to pro mne zásadní? Až jednou poznámky budu používat – ať už při sepisování článku, v nějakém rozhovoru nebo názorové potyčce, potřebuji se spolehnout, že svým poznámkám budu moct věřit. Možná pak nevyjádřím původní myšlenku autora přesně, ale nestane se mi, že bych mu vkládal do úst něco, co vůbec neřekl.
3. Výpisky vpisuji heslovitě, co nejstručněji.
Kdysi jsem si na gymplu psal poznámky tak, že jsem si napsal jen první písmeno slova. Uznávám, to byl trošku neužitečný extrém stručnosti, ale i tak se snažím s každou poznámkou, kterou si zapisuji, dostat na co nejmenší počet znaků. Důvody jsou dva – jednak mi to přijde jako fajn myšlenkové cvičení: učit se vystihnout podstatu co nejméně slovy. A druhým důvodem je, že čím delší poznámky budu mít, tím déle mi bude trvat je v další fázi zpracovat.
4. Kladu si (fundamentální) otázky: „Co si autor myslí a proč?“
Další užitečný zvyk je klást si před zapsáním poznámky dobré otázky – opravdu mi myšlenka přináší něco nového? Opravdu autor přednesl zajímavý argument, nebo jen hezky poskládal slova za sebe? Dokážu vystihnout, co si autor myslí a proč?7
Kladení těchto otázek trénuji a trénuji (a trénuji, protože to fakt nejde samo) a snažím se vytvářet si návyk skutečně přemýšlet o tom, co čtu. Ono je ve skutečnosti celé toto poznámkování jen forma, která mi umožňuje více přemýšlet a tím si i více pamatovat.8
5. Vykřičníkem si co nejstřídměji vyznačuji citace.
Občas člověk narazí na hezkou formulaci, u které si říká: „Hm, takhle bych to vyjádřit nedokázal.“ Není od věci si ji zaznamenat – sice vám doslovné citace nebudou tak často užitečné, jak si myslíte, ale když je pak někde vytasíte, budou všichni zírat. Dozrávám ale k pohledu, že citace jsou sice fajn, ale musí jich být fakt málo. Jinak se snadno sklouzne ke sběratelství9 a člověka pak nepřeberné množství citátů akorát zdržuje.
V elektronické formě je zvýraznění citace jednoduché, v papírově jsem postupně došel k minimalismu – nic nepodtrhávám, ale zobáčky si označím začátek a konec citace a po straně udělám malý vykřičník. Z fotek o něco níže to bude jasnější.
6. Parafrázuji vlastními slovy, a to i doslovné citace.
Zastávám přesvědčení, že pokud člověk nedovede vyjádřit myšlenku vlastními slovy a pouze papouškuje slova autora, ve skutečnosti myšlence nerozumí. Z toho důvodu se snažím, aby maximum toho, co si poznamenávám, bylo už mnou přežvýkané. A nutím se to samé dělat i u doslovných citací – kromě toho, že si ji vyznačím, si po straně ještě parafrázuji její obsah. Často se mi stane, že díky převodu do vlastních slov zjistím, že je myšlenka ve skutečnosti banální a nestojí za to si ji poznamenávat.
7. Co mne napadne, to si poznamenám – včetně odkazů na jiné autory.
Co si nepoznamenám, na to zapomenu. Takže pokud mne napadne něco, u čeho vidím hodnotu, zapíšu si to. Klidně hned do knížky, i kdyby to přímo nesouviselo. Obzvláště cenné je pro mne propojování s jinými znalostmi – takže když si pomyslím něco ve stylu „Ahá, to podobně říká ten a ten…“ nebo „Hm, tak s tím by XY nesouhlasil…“, rovnou to jde někam na stranu do poznámky.
8. Nepřemýšlím nad formou ani nad svými pravidly, aby mne nebrzdily.
Až se podíváte na ukázky mých poznámek (jsou o něco níže), nejspíš je nerozluštíte. Nejsou ani hezké, ani dobře formulované, ani jsem při jejich psaní často nezvládl dodržet všechny zvyky, které jsem zmínil výše. Lepší je totiž nedokonalá poznámka, než žádná – s každou z nich budu ještě pracovat, takže zatím mi stačí něco naškrábat, abych se k tomu později mohl vrátit. Při psaní poznámek na iPadu nebo v Kindlu neřeším překlepy, diakritiku ani interpunkci. Není proč.
9. Nelituji času, který trávím psaním výpisků.
Přestože se snažím být v psaní poznámek co nejefektivnější, výrazně moje čtení brzdí. Musel jsem vědomě projít určitým myšlenkovým přenastavením, kdy neusiluji o kvantitu. Pryč jsou zkrátka doby, kdy jsem se blížil stovce knížek za rok. Pokud se rozhodnete poznámky psát, počítejte s tím – žerou čas.
📝 Zvyky po dočtení
TL;DR
1. Přepisuju si výpisky do jednoho místa.
2. Zpřesňuji formulace, aby jim rozuměl kdokoli a kdykoli.
3. Doplňuji odkazy na další literaturu.
4. Vytvářím si souhrnné poznámky z výpisků.
5. Označuji si výpisky štítky (tagy).
1. Přepisuju si výpisky do jednoho místa.
Když dočtu knihu a chvilku ji nechám odležet a uzrát, vezmu ji znovu do ruky, sednu k počítači a všechny svoje výpisky si přepíšu do centrální databáze poznámek (jako aplikaci používám Obsidian, viz níže). Podobným způsobem si tam přepíšu i výpisky ze všech jiných zdrojů – z Kindlu, z iPadu, poznámky co se mi válí někde po papíru a podobně.
Soubor s výpisky vypadá obvykle takto:
Možná si kladete otázku, jestli mi opravdu stojí za to každou poznámku znovu projít a přepsat. Stojí. Přepisování totiž není jediná věc, kterou dělám.
📌 Moje požadavky na poznámkovací aplikaci
Vaše požadavky mohou být jiné a proto třeba zkončíte u jiné aplikace. Pro mne bylo zásadní následující, proto používám Obsidian.
1. Rychlost. V tom jsem náročný – zkrátka nechci moc čekat. Pokud spuštění aplikace, nalezení správné poznámky nebo vytvoření nové trvá moc dlouho, je pro mne aplikace nepoužitelná. To byl hlavní důvod, proč jsem opustil Notion.
2. Lokální uložení dat v rozumném formátu. V tom jsem asi trošku konzerva. Mám rád svoje data pěkně u sebe, ne někde ve vzduchoprázdnu. V tomto se nerad spoléhám na to, že bude fungovat internet jak mně, tak používané službě.
3. Snadné propojování poznámek. Naprostý základ pro funkční Zettelkasten – možnost si jednoduchým způsobem odkazovat z jedné poznámky na druhou. Například zápisem [[Název poznámky]].
4. Minimalistické prostředí, které nebude svádět mou pozornost jinam. Nepotřebuji si nastavovat barvičky, řešit písma, styl odrážek nebo něco podobného. Chci text, nic než text. A možná nějaký obrázek k tomu.2. Zpřesňuji formulace, aby jim rozuměl kdokoli a kdykoli.
Hlavní důvod, proč mi přepisování stojí za to, je, že po pár dnech už nemám v hlavě úplně všechno, ale zároveň jsem ještě schopen si vzpomenout na kontext. To je pro mne příležitost, abych zjistil, kterým svým výpiskům už úplně nerozumím, a dotáhl je tak, abych jim rozuměl i po pár letech. V té době už totiž nebudu mít v hlavě myšlenky z knihy čerstvé, většina z nich zmizí v nenávratnu a je proto potřeba, aby pro mne všechny moje výpisky zůstaly srozumitelné.
Řečeno z druhé strany – poznámky by měly být srozumitelné i pro cizího čtenáře, který nerozumí odborným pojmům a má pouze základní vědomosti o tématu. Za pár let budeme totiž sami „cizím“ čtenářem vlastních poznámek.10
Zároveň je to prostor precizovat formulace – pokud lze něco napsat lépe, teď to udělám.
3. Doplňuji odkazy na další literaturu.
Tento zvyk je asi specifický pro určitý typ četby, která vzadu obsahuje poznámkový aparát s odkazy na zdroje. Pokud se autor na někoho odkazuje a já jsem si během psaní výpisků poznamenal, že by to pro mne mohlo být důležité, poznamenám si teď odkaz tak, abych byl zdroj schopen kdykoli dohledat. V Obsidianu to pro mne obvykle znamená, že si vytvořím odkaz na ještě nevytvořenou poznámku ve tvaru [[@AutorRok]] a za to si ještě připíšu název titulu.
Víc se tím netrápím. Pokud časem zjistím, že by mi to fakt stálo za přečtení, jsem schopen si vše potřebné snadno dohledat. Zároveň díky funkcím poznámkovací aplikace vidím, když se mi na stejnou knihu začne odkazovat více různých autorů.
4. Vytvářím si souhrnné poznámky z výpisků.
Nedělám to u výpisků ze všech zdrojů, ale u těch, které mne výrazněji oslovovaly, si všechny poznámky projdu a vytvořím si z nich souhrnné poznámky. Snažím se při tom vypreparovat jednotlivé nosné myšlenky z knihy, stručně je vystihnout a přidat odkazy na všechny výpisky, kde se v knize myšlenka objevila. Často se totiž stane, že se autor ke stejné myšlence postupně vrací a něčím ji doplňuje a zbohacuje.
Proces vzniku takovýchto souhrnným poznámek je dlouhý a náročný. Proto se do nich pouštím spíše zřídka. Je to pro mne zároveň celkem nový zvyk, takže v současné době mám pouhých šest takovýchto souborů a některé z nich jsou ještě ve stavu těžké rozpracovanosti.
5. Označuji si výpisky štítky (tagy).
Dlouhou dobu jsem hledal, jak používat tagy, abych se v jejich záplavě neztratil a byly mi k něčemu. Inspirací mi nakonec byla kniha Pořiďte si druhý mozek11 a z ní vycházející rozdělení do oblastí (areas).
Oblasti jsou pro mne části života, ve kterých v současné době nějakým způsobem funguju. Takže tam mám věci spojené se školou (#Zastupcovani, #Tridnictvi), s rodinou (#RodinneFinance), s církví (#UvodniSlovo). Když si při přepisování výpisků řeknu, že by se mi to do některé z oblastí mohlo hodit, označím si to tímto tagem.
🗒️ Průběžné zvyky
TL;DR
1. Zvýrazňuji si užitečné výpisky.
2. Vytvářím si vlastní poznámky.
3. Propojuji, propojuji, propojuji.1. Zvýrazňuji si užitečné výpisky.
V nepravidelných intervalech se ke svým výpiskům vracím, pročítám si je a zvýrazňuji si ty z nich, které mi přijdou nějak užitečné. Zároveň opakuji vše z toho, co dělám už při přepisování – vylepšuji formulace, doplňuji tagy a podobně. Když si pak chystám článek, hodinu nebo nějaký jiný výstup, často sáhnu už jen po zvýrazněných poznámkách, ve kterých je často to nejužitečnější. Nemusím tak procházet celé (často) několikastránkové výpisky.
2. Vytvářím si vlastní poznámky.
Soubory s výpisky jsou mi hlavním zdrojem pro vytváření mých vlastních poznámek (permanent notes). Na rozdíl od výpisků už poznámky obsahují jak myšlenky různých autorů, tak i mé vlastní. Při jejich psaní vycházím hlavně z myšlenek Zettelkastenu: každá poznámka by měla fungovat sama o sobě, měla by být místem pro odkládání argumentů i proti-argumentů, měla by být co nejstručnější.
3. Propojuji, propojuji, propojuji.
Hlavní myšlenka současných poznámkovacích filosofií vychází z toho, že bychom měli preferovat spojování a vzájemné provazování poznámek před tím, snažit se je nějak třídit a organizovat. Celá poznámková databáze pak přirozeně bobtná, prorůstá se a neni problém ji udržovat. Jakýkoli přísně strukturovaný systém je naopak po čase náročné udržovat. Zároveň strukturovaný systém neobsahuje podstatné informace – jak spolu poznámky souvisí kromě toho, že spadají do stejné škatulky.
Pro mne to prakticky znamená to, že když mi nějaká poznámka nebo výpisek něco připomene, propojím si to. Neztratím pak ani v budoucnu souvislost mezi dvěma myšlenkami. Zároveň, aby mi i v budoucnu dávalo propojení smysl, si poznamenám, proč tyto dvě poznámky na sebe odkazují.
V zásadě je to zbytečné, ale jedna z hezkých vlastností Obsidianu (a mnoha dalších poznámkových aplikací) je to, že vám umí vykreslit graf všech pospojovaných poznámek. Čím více propojujete, tím je to hezčí síť 😉
🧐 Na co ještě zvyk nemám (a schází mi)
TL;DR
1. Vytahování myšlenek z vlastních textů.
2. Výpisky z poslechu podcastů.
3. Pravidelný čas na vytváření poznámek.
4. Zdůvodňování seznamu další četby.1. Vytahování myšlenek z vlastních textů.
Zásadní nedostatek v mých zvycích je to, že nemám zavedeno, jak si zpětně poznamenávat myšlenky z vlastních článků, podcastů, hodin… zkrátka ze všeho, co vytvořím. Například při psaní článku sice vycházím z poznámek – vyhrabu si všechny možné poznámky, které se tématu týkají, projdu si další poznámky, na které z těch nalezených odkazuji – zkrátka sesbírám si dostatek podkladů.
Při samotném procesu psaní mne ale často napadají další myšlenky, nové argumenty nebo jen lepší formulace. Proto bych si potřeboval zavést zvyk si buď rovnou při psaní i vytvářet poznámky (pak bych se ale nemohl soustředit čistě na psaní), nebo si po dokončení článku projít text podobným stylem jako jakýkoliv jiný zdroj (tedy jako cizí článek) a začlenit ho ve formě výpisků do svých poznámek.
2. Výpisky z poslechu podcastů.
Podcastů naštěstí neposlouchám moc, protože vůbec nevím, jak si z nich dělat poznámky. Nějaký čas jsem na to používal aplikaci Snipd. Hlavní problém ale je, že podcasty poslouchám hlavně v autě a při řízení to úplně nejde. Myslel jsem si, že hlavní problém je, že poslouchám podcasty hlavně v autě, ale během psaní mne napadlo zjistit si, jestli náhodou Snipd nemá nějaký režim i pro Android Auto. Ukázalo se, že má. Takže při příští cestě asi vyzkouším, jestli by to můj problém vyřešilo.
3. Pravidelný čas na procházení a vytváření poznámek.
Vzhledem k tomu, že máme doma malého toddlera, je veškerá pravidelnost náročná. Najít si pravidelný čas na čtení je výzva (za dobrého postavení hvězd něco přečtu ráno, něco večer, něco v každé volné chvilce), najít si soustředěný čas na procházení poznámek, propojování a psaní nových je výzva ještě větší.
Zatím se to zkrátka děje spíše nárazově nebo když je potřeba – typicky při přípravě něčeho, kde poznámky na dané téma využiji.
4. Zdůvodňování seznamu další četby.
Seznam toho, co bych si chtěl jednou přečíst, je sice pořádně dlouhý, když se do něj ale zadívám, často se mi obtížně vybírá, do čeho bych se chtěl pustit. Mám v plánu si ke každé položce na seznamu četby začít psát důvody, proč bych se do dané knížky rád pustil. Slibuji si od toho, že pro mne pak bude jednodušší si něco vybrat.
Tento zvyk je zároveň pro mne nejuchopitelnější a proto asi bude první, který jako nový zavedu – při přidání knížky na seznam si připíšu alespoň jeden důvod, proč si ji tam zařazuji.
🌟 BONUS: Poznámkové maximy
Některé mé zvyky jdou částečně proti sobě – například se snažím poznamenat si co nejvíce užitečných informací, ale zároveň se snažím tím netrávit zbytečně moc času. Inspirován filosofem Herbertem Paulem Gricem, který přišel s myšlenkou tzv. konverzačních maxim, jsem si pro sebe sepsal pět maxim poznámkových.
Jak jim rozumět? Každá maxima vyjadřuje nějaký ideál, ke kterému při psaní poznámek směřuji. Téměř nikdy ale nejde dosáhnout všech těchto ideálů zároveň. Hledám tedy určitý kompromis, kdy každou z maxim naplním v co největší možné míře.
MAXIMA ZAPOMNĚTLIVOSTI: Co si nepoznamenám, to zapomenu.
MAXIMA STRUČNOSTI: Co nezvládnu vystihnout stručně, tím v budoucnu nebudu chtít ztrácet čas a nestojí to za zaznamenání.
MAXIMA PARAFRÁZE: Co nejsem schopen vyjádřit vlastními slovy, tomu ve skutečnosti nerozumím a nestojí to za zaznamenání.
MAXIMA PROPOJENÍ: Co nejsem schopen propojit se svými dosavadními znalostmi, bude pro mne obtížně využitelné a nestojí to za zaznamenání.
MAXIMA KOGNITIVNÍHO NESOULADU: Myšlenka, se kterou naprosto souzním, mi nic nového nepřináší a nestojí za zaznamenání. Naopak jsou užitečné teze podložené argumenty, které ve mně budí nesouhlas.
Pro zájemce o ucelený systém doporučuji k četbě AHRENS, Jak si dělat chytré poznámky, 2021; FORTE, Pořiďte si druhý mozek, 2023 nebo dlooouhý článek Elišky Šestákové, který shrnuje myšlenky z Ahrense. Nebo si najděte na YouTube nějaké video na téma Zettelkasten.
Třeba Warren Buffett, který argumentuje, že ukládání poznámek je jako spoření na úrok – vědomosti se časem začnou násobit (CLEAR, Atomic Habits [Kindle Edition], 2018, loc. 240-290). Nebo výše zmiňovaný Ahrens a Forte, kteří tomu oba věnují dost prostoru.
Pokud vás téma zvyků a duchovního života zajímá, doporučuji knihu WILLARD, The Spirit of the Disciplines – Understanding How God Changes Lives, 1988. (Je dostupné i jako e-kniha z roku 2009). Do češtiny zatím, pokud vím, přeložena nebyla.
Použitelný návod, jak na zavádění nových zvyků poskytuje CLEAR, Atomové návyky, 2020.
ALL, The Neuroscience of Memory [Kindle Edition], 2021, location 158. Vždycky se mi při přemýšlení o tom, že věci je potřeba dělat vytrvale, aby měly smysl, vybaví písnička Stone By Stone z filmu Brother Sun, Sister Moon (1972) o sv. Františkovi z Assisi.
Někteří možná mají problém s tím něco psát do knih. Rád bych na tomto místě podotknul, že nejstarší české písemné památky jsou právě takovéto vpisky do knih, tzv. glosy a přípisky. Takže třeba vaše poznámky budou jednou luštit historici a jazykovědci. Přece jim nechcete kazit radost, že? Takže hezky čmárat, čmárat.
Tato otázka je parafrází tzv. fundamentální otázky racionality: „Proč věříš tomu, čemu věříš? Co si myslíš, že víš, a proč si myslíš, že to víš?“.
Tvrzení, že o čem přemýšlím, to si zapamatuji, vychází ze zjištění neuropsychologů: „Jestliže o něčem usilovně přemýšlíte, patrně o tom budete muset přemýšlet někdy znovu, a proto je potřeba to uložit. Vzpomínka nevzniká tak, že si chcete něco zapamatovat, nýbrž že o tom přemýšlíte.“ (WILLINGHAM, Proč žáci nemají rádi školu, 2023, s. 59)
K problému sběratelství při psaní poznámek doporučuji text „The Collector’s Fallacy“ na webu Zettelkasten.de.
AHRENS, How To Take Smart Notes, 2017, s. 85.
Uff, dočetla jsem. A teď bych si z toho měla napsat ty poznámky :D