…aby se vzdělávání dálo bez ran, bez tvrdosti a bez jakéhokoli nucení co nejlehčeji, co nejmileji a jaksi samo od sebe
Je to trochu klišé, ale kde jinde začít, když chcete psát o křesťanském vzdělávání, než u Komenského. Přišel se vším, tak ostatně proč ne se svobodným a sebeřízeným vzděláváním? Ale víc už v článku.
Zdá se vám, že je v textu dost překlepů? Přečtěte si k tomu vysvětlení v textu o blogu.
Je to marné. Když se tak prokousávám Komenského Velkou didaktikou, říkám si, že i po oprášení všech dobou podmíněných věcí, tam stejně, stejně všechno je.1 Třeba to, že se vzdělávání má dít přirozeně „bez ran, bez tvrdosti a bez jakéhokoli nucení co nejlehčeji, co nejmileji a jaksi samo od sebe“ (s. 80). A tím směrem jdou i mé myšlenky – jak být do háje učitelem tak, abych nemusel každý den žáky přesvědčovat, že dějepis je fakt super věc a čtení textu v životě využijí?
Ale vezměme to od začátku – kdo mne neznáte, jmenuji se Juda Kaleta, učím češtinu a dějepis2 a slušilo by se vysvětlit, co to vlastně píšu a proč.3 Poslední dobou mi čím dál víc chybí ventilování toho, že se pohybuji ve dvou světech, které ve mně působí malinkou kognitivní disonanci4 – na jednu stranu poměrně konzervativní prostředí křesťanského školství, na stranu druhou svobodné vzdělávání a respektující přístup.5
Zatím to mohlo mít akademickou formu studia a rozvažování. Jak ale kolem mne získává na popularitě hnutí Děti jsou taky lidi spojené s dokumentem Svobodné děti, sebral jsem odvahu jít s kůží na trh, vypsat se ze svých myšlenek a malinko i ohledně toho rozbouřit diskuzi.
O polemiku, střet názorů a přiostřenou diskuzi stojím.6 Jsem přesvědčený, že pokud se člověk nepotýká s názory, se kterými nesouhlasí, a nedonutí se k nim formulovat svůj postoj, propadá myšlenkové lenosti – uzavírá se do světa vlastních myšlenek, které si před nikým nepotřebuje obhajovat. A tak je mu jedno, jak chabé jsou.7
Druhou motivací je, že jsem ze své četby sesbíral už spoustu poznámek8 a bez jejich (alespoň částečného) publikování, tomu něco schází.
Na téma svobodné vzdělávání toho bylo napsána spousta a nechci sklouznout do obecných řeči – jádrem tohoto webu by měl být vztah ke křesťanství, protože tam je moje třecí plocha. Jen tak na ochutnávku nějaká tvrzení, se kterými se chci v budoucnu vypořádat:
„Ale Bible přece říká, že děti mají poslouchat své rodiče. To přece nejde, aby si dělaly, co chtějí. Taková cochcárna…“
„Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna. Však ono se ti to jednou vymstí.“
„Neptej se dětí, jestli chtějí nebo nechtějí. Ty to přece víš nejlíp.“
„Jak jako že být poslušný je špatný?“
„Pořádek musí být. Děti mají poslouchat a když ne, je potřeba je potrestat.“
„Děti občas potřebují do něčeho donutit. Jednou za to budou rády, že se překonaly.“
„Rodič určuje, co je dobré a co je špatné.“
„Děti jsou hříšné, dokud je rodič nevychová. A hloupé, dokud je nevzdělá škola.“
a tak dále, a tak dále… Seznam se možná bude rozrůstat. První témata z toho myslím plynou jasně: Co to vlastně znamená být poslušný? Kde je v křesťanství místo pro svobodu dítěte? Neselže rodič, když se dítě rozhodne špatně?
Když se vrátím ke Komenskému, základní otázka je jasná: Jak to dělat, aby vzdělávání bylo co nejpřirozenější a bez násilí a přesto jsme ho vychovávali a vedli k Bohu?
To všechno časem.
Reklamní vsuvka na závěr – patrně jste již zjistili, že publikuji na webu, kde je možné posílat autorům příspěvky. Pokud jste se bez placení proklikali až sem, prošli jste testem inteligence a zdatnosti v používání technologií. Na psaní se nechystám vydělávat těžké prachy – na to asi ani cílové publikum není dostatečné. Spíš bych z vás, čtenářů, rád vytvořil elitní klub diskutérů. Takovou VIP společnost. Anglický klub lordů u čaje. Pokud vás láká o vztahu svobodného vzdělávání a křesťanství debatovat, přidejte se mezi nás. A pokud je to na vás moc peněz, napište, dám vám to zadarmo 😊
Pracuji s překladem do češtiny KOMENSKÝ, Velká didaktika, 1948. Přel. Augustin Krejčí.
Toho času spolu s další řadou věcí v Mistrovské střední, kde dělám i zástupce ředitele, a v Bráně, Nová Paka.
První motivací je samozřejmě moje manželka. To by přece nešlo, aby chrlila jeden článek za druhým na svém blogu, a já se nenechal taky vyprovokovat k nějaké kreativní činnosti. Pokud vás zajímá téma cestování (nově i s miminkem) nebo hledáte inspiraci na dobré recepty, hurá od suchého tématu vzdělávání pryč. Pokud máte chuť na něco dobrého, doporučuji toto nebo toto. Ozkoušeno za vás 😉
V brzké době chystám článek, kde vysvětlím, jak těmto pojmům sám rozumí. Už jsem vydal článek, kde vysvětluji, jak těmto pojmům rozumím. Protože je to často jeden o koze, druhý o voze. Stále doporučuji jako domácí přípravu četbu GRAY, Svoboda učení, 2016 nebo NOVÁČKOVÁ a NEVOLOVÁ, Respektovat a být respektován, 2020.
Myslel jsem, že diskuzi rozbouří názory ohledně vzdělávání. Zatím je ale nejvýbušnější můj postoj k pravopisu 🤦♂️. Češtinář by přece měl psát bez chyb.
Více k myšlenkové lenosti a tomu, proč je důležité střetávat se s odlišnými názory, viz MERCIER a SPERBER, Záhada rozumu, 2019. Konkrétně např. strany 270-271, kde je dobrý příklad.
Ať žije Zettelkasten.